Polsko 2017

Zpět na úvodní stránku

Účastníci zájezdu: Já a Oskar

Datum: 29. dubna - 8. května 2017 (10 dnů)

Start a cíl: Brno

Celkem najeto: asi 3 420 km (spotřeba 6,7 l)

Celkem peněz: asi 30.000 CZK

Benzín: asi 215 litrů za 7.000 CZK

Ubytování: asi 10.600 CZK (1617 PLN)

Vstupné a parkovné: 5.100 CZK (780 PLN)

Trasa: Google Maps

Fotky: Oskar (ty hezčí) a já (ty horší).

Úvod

Definitivní rozhodnutí vypravit se do Polska padlo 14 dnů před odjezdem, do té doby jsme řešili rekonstrukci bytu (první optimistické odhady, že to bude hotové do Vánoc, se brzy rozplynuly, ale nakonec vyšlo alespoň pesimističtější "haha, možná tak na Velikonoce"). Čeká nás ještě velikonoční prodloužený víkend v Jeseníkách, takže na naplánování máme celý jeden víkend. Kdo zná mé cestovní plánování, ví, že to nepovažuji za mnoho.

Při vyslovení "dovolená v Polsku" se velmi pravděpodobně nikdo nezasní a s přimhouřenýma očima nešeptá "Polsko..., tam bych hned jel". Reakce okolí se shodují: "hrůza", "není tam nic zajímavého", "proč tam chcete jet?!". Proč? No protože: máme málo času na plán, Polsko je blízko a když to bude stát za houby, tak to tak nevadí. A Polsko je levné, po rekonstrukci si nejde moc vyskakovat. A my chceme prostě někam jet. A i kdyby všechno selhalo, Polsko má moře, to nezklame. Zpětně hodnoceno: oproti ostatním našim výletům to byl zatím ten "nejhorší", nicméně to předčilo naše očekávání (ok ok, uznávám, nebyla velká). Bylo to fajn a vůbec...pirožky!

V knihkupectví se snažíme sehnat průvodce, mají však jen knihu o Polském přímoří a pak takovou hodně útlou knížečku formátu A6, která se na obálce chlubí, že jde o "vyčerpávající přehled polských zajímavostí". Chmm, "vyčerpávající" říkáte... Víkend před odjezdem tedy dáváme dohromady plán cesty pomocí Tripomaticu (který po změně majitele funguje pod ne tak pěkným názvem Sygic Travel), Oskar hledá zajímavá místa třeba na stránce Atlas Obscura. Na nějaké kempování v květnu už rezignujeme a rovnou dopředu rezervuju hotely na Booking. Plán (PDF) je tedy hotový a za dobu kratší, než která uplynula mezi paktem Ribbentrop-Molotov a napadením Polska, vyrážíme.

Jízda autem Polskem je popravdě poměrně dost nezáživná. Čekají vás nekonečné planiny a nudně rovné silnice. Občas nás zaskočí zatáčka nebo značka nebezpečného stoupání, celých 6 %! Na rozdíl od Belgie, kde jsme popojížděli pár kilometrů k tomu, co jsme chtěli vidět, tady nás čekají dlouhé přejezdy. Navigace nám navíc vždy vypočítá cestu místo třeba původně odhadovaných tří hodin na čtyři a půl. O zábavu se nám při jízdě, kromě vědomostních kvízových kartiček, pak starají především polští řidiči. Jestli jsme byli nešťastní z řidičů v Belgii nebo Francii, tak to bereme zpět, titul největších řidičských hovad zatím získávají polští řidiči (uvidíme v Rumunsku, to taky nemá zrovna příznivé statistiky). Rychlostní limity neberou ani jako doporučení a pravidelně jezdí alespoň o 20 km rychleji (jo, i v obcích). Jasně, ono totiž ty dlouhé rovné silnice svádí dupnout na plyn, jenže taky tu mají docela dost srnek skákajících přes silnice a u některých aut bych silně pochybovala o jejich schopnosti ubrzdit to. Ostatně je často u těch rovných silnic vidět křížek. Magickou páčku, která ukazuje, kam se chystáte odbočit, taky ještě v autě asi neobjevili. Korunu tomu pak nasadil chlápek, který vedle nás zastavil na červenou, ale po pár vteřinách usoudil, že když mu zrovna nic cestu nekříží, tak červenou může ignorovat a jel dál. Jo...to jsem taky jednou v autoškole udělala.

Ke stavu polských silnic viz obrázek dole :). Ale abych nekřivdila, tohle byl spíše extrém a povětšinou se po nich dá jezdit. Každopádně se - mýto nemýto - vyplatí využívat těch pár dálnic, které vám přijdou pod kola, poměr cena/výkon je v tomto případě (na rozdíl od Francie) dobrý.

Ohledně domluvy, sem tam se nám podaří uplatnit angličtinu, ale spíš se setkáváme se zmatenými pohledy, které radostně mizí, když promluvíme česky. Jejich polské odpovědi můj zmatený výraz bohužel většinou neodstraní, Oskar má ale naštěstí zřejmě přirozený talent na polský jazyk a snaží se to tlumočit.

Den 1 - sobota 29.4.2017 (KL Gross-Rosen, Wrocław)

6:00 Vstáváme, připravujeme si na první dny zeleninu k zakousnutí po cestě a skoro se nám i podaří dodržet plán vyrazit v osm. Ještě netušíme, že tentokrát jsou nám časové odhady dost na nic, jinak bychom vyrazili dřív. Po cestě čtu z průvodce o neveselých polských dějinách. U Olomouce nakrmíme auto a zářezem v naší republice (tím mezi Orlickými horami a Králickým Sněžníkem) překračujeme v deset hodin polskou hranici. Už jsme předtím byli dvakrát v Osvětimi, takže jsme připraveni, že za hranicemi to žádná krása není (pak hlouběji v Polsku se to zlepší, ale tady je to ošklivé). V průvodci píší, že polské ł se vyslovuje skoro jako "ua", trénujeme nově nabytou vědomost na městě Kłodzko. Lesíků je cestou pomálu, jen pole a vesnice, což nám komplikuje řešení narůstajícího problému "chce se mi čůrat".

12:00 Lesík! A rovnou i příležitost pojíst něco ze zásob.

13:00 Přijíždíme do koncentračního kempu Gross-Rosen (en.wiki). Jak píše Kachna na svém blogu Uneseni, někdo sbírá známky, někdo památky UNESCO... a zdá se, že my holt asi sbíráme koncentráky. Po Osvětimi, Breendonku, Vughtu a Struthofu jde o náš pátý tábor. Vstupné do tábora a muzea se neplatí, jen za parkovné chtějí 3 złoté a za další tři se můžete podívat na 30ti minutový film (dokonce ho mají i v češtině). Stačí pár kroků od tábora a jste u moc pěkného kamenolomu... pokud nebudete myslet na ty vězně, kteří zde pracovali. Prohlídka, včetně filmu, nám zabere asi hodinu a půl, kdy nás vyžene déšť.

16:00 Do Wrocławi přijíždíme minimálně o hodinu později, než jsem chtěla, parkujeme u parku kousek od Haly století. Myslela jsem, že by se Oskarovi mohla líbit. Ale nelíbila. Původně jsme chtěli jít do zoo, která je hned naproti Hale, prý je z polských zoo nejhezčí, ale vzhledem k času a pršavému počasí se rozhodneme pro menší procházku a prohlídku Botanické zahrady (2x15 PLN). Cestou potkáváme na Grunwaldzkém náměstí jednoho z wroclawských trpaslíků (má jich tu být přes 300, mapa). Druhého trpaslíka najdeme ještě přímo v zahradě. Cestou zpátky k autu padáme hlady, vysvobozuje nás McDonald, který by nás za jiných okolností nechal zcela chladným, ale nyní nám všechno, co tam prodávají, připadá jako božská mana.

20:30 Dva jeleni nám chtějí skočit na auto, naštěstí to Oskar ubrzdí, načež tam začnou uprostřed silnice bojovat a pak se každý rozuteče na opačnou stranu. Dobře přesvědčili jste mě, že ty jelení značky sem nedáváte zbytečně. V devět se ubytujeme v hotelu Cukropol v Gostyńe (150 PLN). Hotel byl asi dřív normální panelák, rozměry pokoje napovídají, že tu mohla být pěkná garsonka. Pán na recepci nás upozorňuje, abychom se ráno nasnídali do deseti hodin, protože pak se z kostela přiřítí hordy věřících na oběd.

Ujeto: 490 km

Den 2 - neděle 30.4.2017 (Międzyrzecki Rejon Umocniony, Krzywy Las)

7:00 Vstáváme. Ode dneška budeme vstávat každý den v sedm, přesto se snažím Oskara přesvědčit, že tahle dovolená bude taková spíš pohodička, žádný vyčerpávající maraton jako ve Francii. U snídaně nám pouštějí polské zprávy. Tu mýtnici jsme včera nezapálili my, přísahám. Zas takový škrt nejsem, abych vztekem zapalovala mýtnici, protože po mně chtěli 1,1 złotých.

9:00 Dnešní den zahájíme prvním neúspěchem, když přijedeme do Kórniku, kde si chceme jako výplň času prohlédnout arboretum. Přísahala bych, že na webu psali, že mají otevřeno od devíti, ale raději nebudu, protože mají až od desíti. A nejsme jediní, kdo se spletli. Mimochodem, duben se polsky řekne kwiecień. A pak nemáte být zmatení, jestli je duben nebo květen. Ušetřený čas využijeme k přiobléknutí se a vyrazíme do Poznaně k našemu dalšímu failu. Muzeum Broni Pancernej. Trošku jsem to čekala, na jejich fb stránkách nic užitečného pro návštěvníky nepíšou, takže jsme zaparkovali před jejich budovou, zrovna nějaký kluk vypadal, že jde zjistit, že mají zavřeno. A ano, otevřeno mají pouze ve všední den (je to totiž vlastně asi vojenská škola). Jdeme si tedy alespoň vyfotit Centuriona před vchodem. No hurá dál, třeba se dneska dostaneme někam, kde mají otevřeno.

12:30 Cestou k MRU (Międzyrzecki Rejon Umocniony), německému opevnění z druhé světové, zaplatíme na dálnici 27 PLN, ale ani zde mýtnici nezapálíme. Spousta parkujících aut u opevnění nám dává naději, že tady otevřeno je. Nabízí krátkou, dlouhou a i jakousi extrémní trasu, první volná dlouhá trasa (2x23 PLN) je ve dvě a tak se zatím u auta naobědváme a okouknem blízké okolí - rozhlednu, tank, protitankové zábrany, polní kuchyň.

14:00 Začíná prohlídka, bohužel jen v polštině. Sraz je u tanku, pan průvodce nás bere nejprve k malému muzeu a pak k bunkru, kde zahlásí, že bude kontrolovat lístky, čímž donutí pár lidí vzdálit se. Lístky nekontroluje, ale pod vousy se směje, jak je pěkně odradil. Podle zaujetí posluchačů a délky výkladu odhaduju, že průvodcův výklad by mohl být poměrně zajímavý, ale mně se většinou daří odchytit jen náhodná čísla, roky. Přestože se toho tedy moc nedovíme, můžeme obdivovat hloubky a délky podzemních tunelů. A jakože jsou ty tunely opravdu dlouhé! A hluboko! A ještě se v podstatné části nesvítí. V půl páté vylézáme zpět na povrch.

Než dorazíme k naší další zastávce, projíždíme vesnicí, nějaká paní tu stojí a kouří na zápraží, Oskar se jí rozhodne zamávat a paní strašně nadšeně mává zpátky. Krásný.

18:15 Tzv. Křivý les stojí u nehezkého paneláku s nehezkými trubkami. Původ zakřivení stromů není prý znám, ale předpokládá se, že to byl výsledek experimentů za účelem využití k výrobě lodí či nábytku. Pokračujeme dále na sever k moři.

20:00 Dneska je mi 33 a to si zaslouží vidět moře. A divočáka.

20:40 Ubytováváme se v rodinném penzionku Dom Bartek (150 PLN, jen hotovost), k dispozici tu mají kuchyňku, saunu, venkovní bazén a dětské hřiště. Využijeme mrazák a dáme si chladit pivo, dojíme zeleninu k večeři a jdeme spát.

Ujeto: 490 km

Den 3 - pondělí 1.5.2017 (Kołobrzeg, Lácká duna)

8:00 Bez snídaně se vracíme kousek zpět po trase k místu jménem Kawcza Góra, kde je sestup na pláž k moři po mnoha a mnoha dřevěných schodech. Hledáme stezku, která tam vede, zastavuje u nás dodávka, chtějí nás unést? Ne, jen nám chtějí říct, že nedaleká zubří zahrada je dnes zavřená. Cesta dolů k moři je rychlá, nahoru už tak ne. Je tu i odbočka k nějakým bunkrům, ale nechceme se hned takhle po ránu vyčerpat. Zvlášť když jsme nic nepojedli. Při cestě zpět Oskar hodnotí místní les "Je to tu stejné jako v Brně v Kohoutovicích...akorát tu mají moře."

11:00 Parkujeme v Kołobrzegu před muzeem polských zbraní (Muzeum Oręża Polskiego), lze si koupit lístek sem a za výhodnou cenu i do dvou dalších poboček muzea, jedno je námořní a druhé něco o historii města. Chceme se pak ještě podívat na lodičky, takže kupujeme dvojlístek za 2x35 PLN. V muzeu jsou různé šavle, pistole, dělové koule, okřídlený polský husar (které znám z počítačové Civilizace, kde jsem hrála za Poláky), mé oblíbené propagandistické plakáty a ve venkovní části tanky (neboli čolky - polsky se tank řekne czołg). Jeden z nich má čestné místo uprostřed pod stříškou, německý PzKpfw IV, kterého vyhrabali kdesi ze země (video, jak ho vyhrábávají). Poté se projdem do blízkého (no, vůbec by mi nevadilo, kdybychom tam přejeli autem, cesta nic moc) námořního skanzenu a prolezeme si dvě lodě, které tu mají vystavené. Nazpátek nás zastavuje starší pár v autě a ptají se na cestu. Nevíme přesně, kam chtějí jet, ale posíláme je do muzea, že je super.

14:00 Nyní se těšíme, jak pojedeme dál po pobřeží, vyhlídka na moře..., cesta bohužel vede tak, že na moře není vidět. No, když není moře, tak se jdu prospat, vzbuď mě až dorazíme do Łeby.

16:40 Jsme v hotelu Dom Wczasowy Sailor (268 PLN), rychle se ubytujeme a vyrážíme na Láckou pohyblivou dunu. Nemám úplně přesně zjištěné, jak daleko duna je a ukazateli "8 km k duně" nevěřím. Po dvou kilometrech dojdeme k Rąbce, kde si lze za 15 PLN koupit lístek do výletního autíčka, který vás vezme až k duně. Připadáme si příliš cool na to, abychom platili takovou nehoráznou sumu za jednu cestu tam. Těch šest kiláků už přece ujdeme. Pravda, máme hlad, nemáme pořádně co pít, bolí nás nohy, meleme z posledního, takže toho za chvíli začneme litovat, ale zatnem zuby a jdem po pěkném pěším chodníčku. Moc lidí tu už není, pár nás míjí při svém návratu, sem tam ještě projede výletní autíčko s nějakými slabochy, co tam neujdou pěšky. Asi v půlce cesty je muzeum raket, ale je už zavřené. Místo návštěvy muzea sejdeme z cesty podívat se na menší duničku, kde není absolutně nikdo a je to krása. Jsme dost vyčerpaní a chvíli přemýšlíme, že se spokojíme s malou dunou a obrátíme to domů. Naštěstí vydržíme a taktikou "krůček ke krůčku a obejdeš svět" dorážíme kolem sedmé k velké duně. Já se chci podívat k moři a Oskar podívat dál na vrcholek, tak se rozdělíme, že si pak vyměníme dojmy.

Při cestě zpátky se nás opět snaží řidič autíčka ukecat na svezení, ale máme snad nějakou hrdost ne! Navíc nám vidina jídla a spánku vleje energii do těla a cesta pěkně odsýpá. V Rąbce zaplujeme do krčmy a protože mi den předtím Kachna psala, ať si za ní dáme v Polsku pirohy, objednáváme pirohy (s treskou) a pivo (58 PLN). Oskarovi by se víc líbily pečené pirožky, ale mně - možná za to může hlad - chutnají dost. V půl desáté dojdeme zpět do hotelu a spíme jako zabití.

Ujeto: 270 km

Den 4 - úterý 2.5.2017 (Hel, Stutthoff, Malbork)

7:00 Snídaně je sice až v osm, ale výborná. Při výjezdu z hotelu zavadíme o vytrčený rantl, náš žralok sedí na silnici poměrně nízko, auto udělá nejprve děsivý skříkavý zvuk a následně ještě děsivější trvalý plandavý zvuk. Oskar hodnotí situaci slovy "Je to v prdeli." a já přemýšlím, kde tu najdeme opravnu samochodu a jak se sakra dostaneme od Baltu domů. Po obhlídce si můžeme oddychnout, plandavý zvuk vydával jen napůl urvaný kobereček ze spodu auta, takže ho odstřihnem a průběžně pozorujeme, jestli za náma při jízdě něco nekape.

Něco před desátou přijíždíme na začátek Helské kosy, na nějakém cestovatelském blogu jsme se dočetli, že asi 30 kilometrová cesta na konec může být skutečně "hell", není kam uhnout, jedna silnice, cyklisticka stezka, železniční koleje, z jedné strany moře, z druhé záliv. Není moc velký provoz, takže slibovaná hodina jízdy na navigaci, se smrskne na necelou půlhodinku a zastavujeme u muzea pobřežní obrany. V útrobách obří baterie je výstava přibližující obranu Helu v roce 1939 (2x12 PLN).

12:00 Jedeme zase po kose zpět, proti nám už se provoz zvýšil. Všímáme si, že všechna auta mají na předním skle divnou lesknoucí se samolepku a nevíme, co to je. Vždyť dálniční známky tady nemají. Znejistíme. Před Gdaňskem narazíme na zácpy, takže upravujeme plán a pokračujeme do koncentračního tábora Stutthoff (en.wiki).

15:00 Navigace nás trochu povodí po okolí, ale tábor nakonec nacházíme. Tak jako v jiných KL se tu neplatí vstup, jen parkovné (7 PLN).

17:30 Dorážíme ke křižáckému hradu Malborku, největší cihlové stavby na světě (en.wiki). Hrad byl během druhé světové války poškozen, ale není to na něm vidět. Oskar není zrovna fanoušek courání po hradech a zámcích, koneckonců ani já nezbožňuju prohlídky typu: tady máte lovecký salónek s vycpanými zvířaty, tady portrét hraběte s hraběnkou a pozor, támhle v rohu jsou původní kachlová kamna! Trochu se cuká, protože ho ženu k pokladnám a on si nemůže v klidu fotit hrad a řeku, ale už je pozdě, otevřeno mají jen do sedmi. V tuhle dobu mají snížené vstupné za 2x29,50 PLN (jinak by to bylo o deset zlotých víc), vyfasujeme parádního audioprůvodce a vyrážíme. Pán s krásnou angličtinou nás hezky provede částí hradu, poví nám nějaké ty zajímavosti ze života velmistra. Nevýhoda je, že už nemůžeme stihnout poslechnout všechno, výhoda, že už tu nejsou žádní lidé, takže si užíváme prázdné sály zalité večerním sluncem, jen sem tam s paní uklizečkou.

20:00 Přijíždíme do Elblągu (neboli roztomilého Elbínku), hotel Arbiter (150 PLN) už nejspíš zažil lepší časy, ale stojí hned v centru města a tak si po večeři v pizzeri Oliwka (58 PLN, pizza dobrá, moje černé špagety nic moc) dáme krátkou procházku po místních památkách.

Ujeto: 350 km

Den 5 - středa 3.5.2017 (Mamerki, Vlčí doupě)

Ráno u snídaně si potvrzujeme, že v hotelu to asi moc nežije, jsme jediní hosté, takže místo obvyklého švédského stolu nám paní kuchařka připraví soukromou snídani. Po nás ještě přijde pán, tváří se jak vrah, dá si párek, pivo a odchází.

9:00 Padesát kilometrů od hranic s ruskou Kaliningradskou oblastí je na cestách mrtvo. Lesy, bažiny, serpentýnky, sem tam vesnice - ve vesnicích tu mají hodně čapích hnízd, v jedné jsme napočítali asi pět. Taky tu je hrozně populární zdobit si zahrady labutěmi vyrobených z pneumatiky. Velká krása teda, to bych si na zahradu určitě dala (video, kdybyste toužili vědět, jak se ta nádhera vyrábí).

12:00 Mamerki (de.wiki) leží u Mazurských jezer, nacházelo se zde německé velitelství ozbrojených sil v letech 1941-44 (nějaké povídání v češtině i s plánky tu a tu). Za vstupné 2x17,5 + 5 PLN za parking si můžete v bunkru prohlédnout jakože repliku jantarové komnaty (Mamerki by mohli být jedním z mnoha míst, kde by se mohla nacházet), děsivou exhibici "Smrt Adolfa Hitlera". Kousek dál se nachází model ponorky, vyhlídková věž (ze které je vidět jezero, ovšem není to nic pro lidi trpící závratí) a muzeum s modelem tankové bitvy u Prokhorovky. Něco pro nás, i ty zakempené artyny na červené čáře tam byly.

Když si projdeme mamerské bunkry, popojedeme kousek autem k nedokončenému Mazurskému kanálu, zaplatíme dalších 5 PLN za parkovné a jdem se podívat na zdymadla s říšskou orlicí. Na zdymadle funguje cosi jako lanové centrum, takže v případě zájmu si lze po něm polézt.

16:00 Od Hitlerova Vlčího doupěte (en.wiki, vstupné 2x15 PLN + 5 PLN za parking) jsem si toho moc neslibovala. Nejprve se posilníme krkovicí a pivem v místním bufetu a pak si vyrážíme prohlídnout Hitlerův bunkr, Göringův bunkr, zbytky bunkru, ve kterém se Claus von Stauffenberg pokusil spáchat na Hitlera atentát. Celé místo působí pochmurně, děsivě a depresivně, strávíme tu asi dvě hodiny.

20:00 Cestou do hotelu přemýšlíme, že bychom vyzkoušeli nějakou tu smażalniu ryb, ale nějak pořád nemůžem najít chuť na řádně mastnou osmaženou rybu. Z jiného soudku, v Polsku mají v každé vesničce velké udržované hřbitovy plné květin, kremace se tu zřejmě moc nenosí. Náš pokoj v hotelu Smętek (201 PLN) ve městě Elk má krásný výhled na jezero. Dole je bar/restaurace. Tváří se sice, že tu mají všechny piva světa, ale mají jen jedno. Oskar mi z menu vybere cosi s názvem "Schabowy po czesku z duszoną kapustą, surówki, kartofelki", prý to bude nějaké "vepřo, zelo" po česku a sobě si objedná řízek (předpokládá, že přírodní) s houbovou omáčkou. To, co nám přinesou předčí naše nejdivočejší očekávání. Oba dostáváme smažený řízek, Oskar přelitý houbovou omáčkou (wtf) a já s dušeným zelím jako přílohou (wtf podruhé), celé nás ta dobrota stojí 58 PLN.

22:30 Zalézáme do hrozně příjemné postele, jen máme jen jednu peřinu, takže to bude zas v noci souboj...

Ujeto: 320 km

Den 6 - čtvrtek 4.5.2017 (Zubři, Treblinka)

7:30 Snídani nám servírují, takže se řádně přecpeme, protože by byla škoda nedojíst jídlo, když už ho mám na talíři. Navíc náš čeká dlouhý přejezd k Bělověžskému národnímu parku u hranic s Běloruskem. Docela nás překvapuje, že tady na severu Polska u města Augustov narazíme na ukazatel "Praha 890 km". Katolické kostely tu jsou nahrazeny kostely pravoslavnými.

12:00 Dorážíme k zubří rezervaci (2x10 PLN) na kraji krásného Bělověžského pralesa. V roce 1919 byl zastřelen poslední volně žijící zubr a od té doby se tu snaží znovuobnovit zubří populaci. Informační cedule hlásí, že v roce 2006 žilo v pralese přes 700 zubrů. Zubři, do toho! Kromě zubrů mají v rezervaci i další místní zvířata, vlky, rysa, prasata, jeleny.

15:30 Jsme v Treblince (en.wiki). Nejprve dojdeme k pomníku na místě bývalého vyhlazovacího tábora a pokračujeme tichým lesem po tzv. černé cestě dva kilometry dál, kolem štěrkového lomu na místo, kde stával pracovní tábor. Dnes tu je vidět jen pár betonových základů budov, ale informační cedule nás provedou celým táborem. Nakonci, o asi ještě půlkilometr dál, je bývalé popraviště.

20:00 Dorážíme do Varšavy. Vybrala jsem nám hotel Ibis Warszawa Reduta (340 PLN/dvě noci), ve kterém jsem tu bydlela na služební cestě, protože už odsud trefím zítra do města. Chtějí nehorázné peníze za parkování (36 PLN na den), ale naštěstí se nám podaří ukořistit volné místo na ulici za 0 PLN na den. Za ušetřený peníz si koupíme v místní Berušce (Biedronka) snídani na zítra a výborné víno na dnešek. V hotelu si dáme večeři (57 PLN) a jdeme se válet na pokoj, zjišťuju nám MHD na zítra.

Ujeto: 460 km

Den 7 - pátek 5.5.2017 (Varšava)

Oskar si dnes odpočine konečně od řízení, máme v plánu courat Varšavou, počasí nám přeje, celý den je na rozdíl od včerejšího upršeného dne krásně slunečno. Nejprve zamíříme na nádraží koupit si celodenní lístky na MHD (2x15 PLN) a v devět nám otevírá Muzeum Varšavského povstání (2x20 PLN). Nějak jsem si celou dobu myslela, že je to muzeum povstání ve varšavském ghettu, tak mě překvapilo, že tu nevidím žádné židy, ale ono je to o tom druhém povstání.

12:00 Popojedeme si tramvají k muzeu polské armády, zjišťujeme, že to, co nás zajímá nejvíc (tedy tanky) se dá vidět zadarmo v zahradě před muzeem, tak nakonec dovnitř ani nejdeme.

12:30 Kousek u socialistického Paláce kultury a vědy narazíme na Českou restauraci, to musíme prověřit, snad nás čeká lepší zážitek než "řízek po česku". Oskar znovu riskuje s řízkem a já si dávám kachničku se zelím. Žádné nepříjemné překvapení se tentokrát nekoná a my si za 100 PLN opravdu pochutnáme (jedna z nejlepší kachniček, co jsem měla).

14:00 Tramvají popojedeme do čtvrti Praga (to je čtvrť, kam prý nemám chodit po setmění) a zamíříme do malinkého muzea neonů. Před námi si lístky kupují nějaké mladé hipsterky a tak paní prodavačka nabude dojmu, že jsme také studenti a snaží se nám vnutit levnější lístky. My však trváme na dospěláckých (2x10 PLN), přesto mě paní potěšila. Zvlášť když se Oskar pár dní předtím smál trsu šedivých vlasů, které mi objevil na hlavě. Pft, ještě si mě pletou se studentkou, drzoune!

15:30 Po muzeu zamíříme do oblíbeného parku Łazienki. Koupíme si dvě Warky, vyvalíme se na lavičce a pozorujeme oprsklé veverky, jedna vleze Oskarovi na záda.

18:00 Vracíme se do centra, vystupujeme u Starého města. Kousek od staroměstského náměstí najdeme v zapadlé uličce restauraci, kde prodávají pirožky. Objednávám si ochutnávku 12 kousků, vždy po 2 s různou náplní. Oskar pirožkami nejprve opovrhne, že si dá polévku, flaki, na obrázku to nevypadá špatně. No kdo by to byl tušil, že pod jménem flaki se skrývá jeho nejoblíbenější jídlo ... dršťková polévka. Ještě rád si teď dá mojí polovinu pirožků. Jsou výborné. Platíme 65 PLN a pochvalujeme si, jak si v Polsku můžeme dovolit dát i v centru hlavního města jídlo a finančně nevykrvácet.

Pro cestu zpět se rozhodneme využít metro, ať si to taky užijeme. Mají tu jen dvě linky M1 a M2 (samozřejmě omylem vlezeme do té špatné). V Biedronce si zase koupíme zítřejší snídani a jdeme spát.

Ujeto: 0 km

Den 8 - sobota 6.5.2017 (Lublinský skanzen, Majdanek, Zamość)

8:00 Zblajzneme snídani a jedem, už zase poprchává.

10:30 Parkujeme u lublinského skanzenu (2x12 PLN). Jo, skanzen nesmí chybět, i když Oskar mi opět nezapomene připomenout, že nic už nepřekoná holandský skanzen. Nepřekoná, ale na oběd si tu dáme další dávku pirožků a zvláštní cibulový koláč.

13:30 Na opačné straně Lublině leží koncentrační tábor Majdanek (5 PLN parkovné, en.wiki), už při příjezdu po silnici nás ohromí jeho rozloha.

18:00 Původně jsme měli ještě dnes plán dojet do Bełżecu, ale to už nestíháme a navíc jeden koncentrační tábor na den stačí. Místo toho tedy stavíme v krásném městě Zamość, na náměstí si vybíráme z nepřeberného množství restaurací až zaplujeme do restaurace Bohema. Volba to byla dobrá, dávám si pstruha, Oskar jelení guláš, jídlo je výborné (77 PLN), jen nás mrzí, že jsme vychytali změnu směny a nová servírka ignoruje naší touhu dát si jeden z lákavých zákusků. Při vymotávání se z města míjíme působivý zpívající průvod mířící do kostela.

20:30 Ubytováváme se v hotel Dodo (160 PLN) v jakémsi zapadákově. Ještě si na mobilu čtu o Majdanku a spadnu do "wikihole" (viz urbandictionary: "going to Wikipedia to look up a simple piece of information, and ending up spending several hours reading about things you didn't know existed."). Mimochodem věděli jste, že Cyklon B se dodnes vyrábí v Kolíně pod názvem Uragan D2?

Ujeto: 320 km

Den 9 - neděle 7.5.2017 (Jeskyně Ráj, Krakow)

12:00 Na každé naší dovolené se snažíme navštívit i nějakou tu jeskyni. V Polsku jsme žádné velké zázraky nenašly a volba padla na Rajskou jeskyni (2x18 PLN). Nesmí se tu fotit, popravdě ani není moc co, jeskyně je pěkná, ale malinká, nejzajímavější část prohlídky je ošklivý jeskynní pavouk, jinak je to tradiční stalagtit, stalagmit a stalagnát.

15:00 Protože nám nevyšla vratislavská zoo, dáme si náhradu v podobě krakovské. Ještě než dojedeme na místo, staví nás policie a dává Oskarovi dýchnout. Je to dobrý, dneska si naštěstí do kafe rum nepřidal. V zoo nás nejvíc zaujme hřívnatý vlk s dlouhýma nohama a Oskar je úplně odvařený z bečící ovce v dětské zoo.

18:00 Dojedeme do hotelu Krakus (198 PLN), z pokoje máme parádní výhled na komíny. Máme hlad a chceme si trochu prohlídnout i centrum Krakowa (ale jen tak zlehka, rádi bychom si sem někdy zajeli na víc dnů), takže sedáme do auta a parkujeme v podzemních garážích u národního muzea, odkud je to pěšky na Staré město kousíček. Najdeme si tu restauraci, která nabízí "typická polská jídla", objednáme si takový ochutnávkový talíř (a samozřejmě i pirožky, tentokrát jako zákusek na sladko s ovocem). Oskarovi z toho nejvíc zachutná bigos, já nejsem takový milovník zelí, takže mým polským favoritem zůstávají i nadále pirožky.

Krakow má skvělou studentskou atmosféru, připomíná mi tím trochu Brno. Kolem půl desáté se vracíme do hotelu.

Ujeto: 350 km

Den 10 - pondělí 8.5.2017 (Wieliczka)

8:00 Hotel Krakus není možná nejhezčí, ale mají výbornou snídani. Na dnešek máme naplánovanou jen návštěvu solných dolů Wieliczka (2x84 + 10 PLN za focení, en.wiki). Jako malá jsem tu už byla, ale moc si toho nepamatuju. Článek u Kachny na blogu nás sice od návštěvy odrazuje, ale nakonec to risknem. Není to tak hrozné, jak jsme se báli, fronty se dají snést, paní průvodkyně je sympatická, doly pěkné. V podzemní restauraci jsme si dali naposled svá oblíbená polská jídla (takže bigos a pirožky) a ještě jsme stihli tak akorát přijít k relativně malé frontě na muzeum. Skupinka Čechů tu už čekala půl hodiny, a zatímco my jsme si cpali břuchy, oni tu ztráceli trpělivost. Vyfasujeme mladou pěknou průvodkyni, která nás prožene zajímavým muzeem, bere to poměrně hopem, ale jak zjistíme při setkání s jinou skupinkou, tak máme ještě štěstí, že nám vůbec dá nějaký čas na prohlížení. Celá prohlídka nám trvala asi 4 hodiny, okolo jedné jsme zpátky na povrchu.