Francie 2015

Zpět na úvodní stránku

Účastníci zájezdu: Já a Oskar

Datum: 25. července - 15. srpna 2015 (16 dnů)

Start a cíl: Praha

Celkem najeto: asi 6.810 km (spotřeba 6,7 l)

Celkem nachozeno: asi 250.000 kroků

Celkem peněz: asi 68.000 CZK (bez jídla koupeného předem)

Benzín: tankováno asi 490 litrů za 19.000 CZK

Ubytování: asi 17.000 CZK (610 EUR)

Vstupné: asi 17.000 CZK (630 EUR)

Trasa: Google Maps

Fotky: Oskar (ty hezčí) a já (ty horší).

Úvod

Nápad jet do Francie dostali Jelen s Božkou, kteří měli vymyslet, kam všude pojedeme. Když se k tomu však příliš dlouho neměli, převzali jsme plánování já s Oskarem. Řídili jsme se jedinými zachycenými přání: vidět Mont Saint Michel (en.wiki) a Provance. Spojit tyhle dva body je popravdě nelehký úkol. Plán jsme následně Jelenům předložili a ti se rozhodli, že raději nepojedou. Popravdě se nedivím, náročné to bylo i pro nás dva a kdybychom to od začátku vymýšleli jen pro sebe, na jih Francie asi vůbec nejedeme. Ujeli jsme skoro sedm tisíc kilometrů za 16 dnů, v Norsku to bylo deset tisíc na 23 dnů.

Oskar mi na cestou vytiskl mou profi brožurku, takže příště už si můžeme otevřít cestovní kancelář (nakonec jsem za pečlivou přípravu byla ráda, protože mi druhý den dovolené odešel mobil).

Před naším odjezdem si ve zprávách přečtu, že ve Francii stávkují zemědělci, blokují dálnice a kladou mrvu před obchoďáky. Doufáme, že žádné nepotkáme.

Den 1 - sobota 25.7.2015 (jeskyně Remouchamps, La Gleize)

6:00 Nejprve se před odjezdem "zhádáme", protože mě Oskar vyžene zpět domů pro náhradní klíčky od auta (přestože jsem si odnos věcí do auta naplánovala tak, aby to bylo na jeden zátah), poté kvůli tomu, že jsme zapomněli fólii pod stan. Naštěstí si vzpomeneme, že má jednu náhradní v autě, sice až u rezervy, což znamená někde vyházet všechny věci, ale koneckonců máme spát pod stanem minimálně pětkrát (ehm). O hodinu později začne za Prahou bouřková průtrž, po týdnu třicetistupňových veder jistě vítaná.

8:00 Přejíždíme hranici do Německa. Na cestu jsem vzala balíček kvízových karet Filmové hlášky a Evropa. Z filmových hlášek toho moc nevíme, hodně otázek se točí kolem Vlasty Buriana.

14:00 Protože minulý rok jsme výlet do Belgie začali ve skutečnosti ve Francii, začneme letos výlet do Francie v Belgii. Vítá nás mrholení a asi 12°C. Ty bundy, co jsme váhali, jestli vůbec brát, teď oceníme.

15:00 Nejprve jedeme do jeskyně Remouchamps, což byl dobrý nápad, protože první volná prohlídka je volná až v 17:30. Kupujeme si tedy lístek (2x14 EUR), Oskar plyšového netopýra pro babičku, a volný čas využijeme k přejezdu do muzea December 44 Museum v La Gleize. Navazujeme tam, kde jsme minulý rok skončili (včetně hnusného počasí), tentokrát má však muzeum otevřeno (2x7,5 EUR). Vnitřek mě nějak zvlášť neoslnil, ale úplné zklamání to taky nebylo.

17:30 Prohlídka jeskyň. Svezou vás lodičkou a můžete si vybrat, jestli nebudete rozumět francouzštině nebo vlámštině. Ale pěkné.

19:00 Vylézáme z jeskyně a přemýšlíme, co dál. Máme spát v kempu, jenže je dost hnusně, tak si raději nacházíme relativně levný hotel Premiere Class (55 EUR) v Liège. Na rozdíl of hotelů F1 má "koupelnu" na pokoji. Bohužel ten náš pokoj je kuřácký. Cestou do hotelu uděláme nájezd do Carrefouru, kde nakoupíme zásobu belgických piv. Sedmička Leffe tu stojí ani ne dvě a půl eura. Nekup to. Spát jdu v devět a Oskar o hodinu později.

Ujeto: 920 km.

Den 2 - neděle 26.7.2015 (Atlantic Wall, Blockhaus, La Cupole)

6:00 Vstáváme. Za oknem nám projdou policisté a přemýšlíme, zda jsme to s tím "levným" hotelem nepřehnali a vedle nás v noci nezavraždili nějakou prostitutku. V sedm vyrážíme, po policistech není vidu.

9:30 Dojíždíme do Oostende, kde jsme minulý rok nestihli Atlantik Wall Museum (en.wiki). Muzeum otevírá až za hodinu, tak využívám času, vyhážu všechny naše krámy z auta ven, vyndám igelit pod stan, a zase to tam pěkně naskládám. Ještě nám zbyde čas na procházku po okolí. Po včerejším hnusu je docela teplo a svítí sluníčko.

10:30 Muzeum otvírá. Mají dokonce slevu, takže místo 2x8 EUR platíme jen 2x5 EUR. Kromě obvyklých věcí, které byste čekali v muzeu Atlantického valu, tu mají různé umělecké instalace nebo fontánu Barbara. Kolem půl jedné odcházíme, právě včas, začíná poprchávat.

13:00 Vjíždíme do Francie, vyhýbáme se Calais a jedeme do Éperlecques na Blockhaus (2x10 EUR, en.wiki). Sice prší, ale aspoň to má dobrou atmosféru. Nejprve dojdete k železničnímu vagónu, ve kterém se můžete představovat, jak vás deportují (s příslušnými zvukovými efekty), pak projdete lesem, prohlídnete si pár kanónů a podobných věcí, když se náhle před vámi objeví opravdu monumentální bunkr. Měl sloužit k montáži a odpalování raket V2, spojenci však bunkr bombardovali (rozbombardovanou část tu uvidíte). Uvnitř bunkru se cítíte trochu jako ve filmu o Bondovi.

15:30 Jsme u La Cupole (en.wiki), což je také obří bunkr, který sloužil pro odpalování V2 raket. Vystojíme si tu asi půl hodinovou frontu, ne, že by tu bylo tak moc lidí, ale prodavačky lístků jsou extrémně pomalé (2x10 EUR). Během čekání se v místním letáčkovém centru dozvím, že tu často můžete dostat slevu na vstupné, když k tomu příslušný letáček při placení předložíte. Kromě muzea v samotné kupoli, kde se dovíte o raketách (např. raket V2 bylo odpáleno 3.200 a V1 celkem 22.400) a shlédnete poučné filmy, je tu tunel a zima. Oskar se tu přichcípne a proto ani nadále nemůžeme spát v kempech. Když vylezeme, zjistím, že se mi vypnul mobil a odmítá se zapnout. Výborně.

19:00 Ubytováváme se v našem prvním F1 hotelu v Boulogne-sur-Mer (39 EUR). Ceny v F1 hotelech různě kolísají hlavně podle města, ale vždy si můžete být jisti, že se budete nacházet v nějaké pěkné industriální části na okraji města. Záchody a sprchy jsou společné na chodbě (jsou v ceně, jo, někdo nám tvrdil, že jsou na drobáky), ale v zásadě čisté a je to taková zamykatelná buňka, takže máte soukromí. Pokoje jsou čisté, jen kuřácké smrdí. Většinou si zapomenu požádat o nekuřácký a málokterý recepční se zeptá. V pokoji je umyvadlo a televize, takže se můžete dívat na pevnost Boyard. Do pokoje se dostanete zadáním číselného kódu.

V případě, že přijedete do hotelu později a recepce je zavřená, je venku takový jakože bankomat, kde si naťukáte, že chcete pokoj, kartou zaplatíte a vyjede vám účtenka s kódem do vašeho pokoje. Tenhle způsob později začnu preferovat, protože domluva je tu občas dost obtížná. Recepční na severu a ve středu Francie moc angličtině nehoví, na jihu je to malinko lepší (asi víc turistů). Překvapuje mě to, neb když děláte v hotelu, tak se snad těch pět vět anglicky naučit zvládnete, ne. Já taky za tu chvilku zvládla pochopit, že petidežané (aka petit déjeuner) je snídaně. Snídaně stojí v zásadě všude stejně (3.50 EUR, až na jednu divnou výjimku, kde byla dražší) a můžete si vzít vždy to samé: francouzskou bagetu, toast slaný, toast sladký (eh), křupky, jahodovou nebo meruňkovou marmeládu, máslo, nutellu a med. K pití pomerančový džus, čaj, čokoládu, kafe. Co si budeme povídat, není to žádná hitparáda. Pár takových snídaní a začnete snít o šunce a kusu zeleniny.

22:30 Belgický Omer nás ukládá do postele.

Ujeto: 360 km.

Den 3 - pondělí 27.7.2015 (Baterie Todt, Étretat)

6:00 Vstáváme a v sedm vyrážíme. Oskar má zřejmě teplotu.

7:30 S krátkými zastávkami na Opálovém pobřeží dojedeme k mysu Griz-Nez, nejbližší části Francie k Anglii. V průvodci mám napsáno "za jasného počasí jsou vidět bílé Doverské útesy". Mno, můžu si je tam aspoň představovat. Když zrovna nemám vlasy v očích. Protože vítr. Velký vítr. Oskarovi málem odletí obal na foťák. Na cestě jsou tu značky "Keep right", připomínající anglickým turistům, že mají jezdit vpravo.

10:00 Prohlídka baterie Todt (2x8,5 EUR, en.wiki), postavené Organizací Todt (ne Tod, jak jsem si původně myslela). Uvnitř se nesmí fotit, ale venku mají železniční kanón K5. Také "české ježky" - protitankové překážky, které se nazývají česky "rozsocháč", což je dost dobré slovo. Kupuju mámě pohled s nacistou. Bude se dobře vyjímat na lednici vedle pohledu s Leninem z budapešťského muzea komunistických soch.

14:00 Krátká zastávka v Dieppe, kam se v roce 1942 zkusmo, nepříliš úspěšně, vylodili Britové a Kanaďani.

16:00 Dojíždíme k Étretatu. Chvíli váháme, jestli se na oblouk nevykašleme a nezkusíme stihnout muzeum v Merville. Protože je ale nejisté, že bychom to opravdu stihli, a navíc se udělá hezky (i když je stále větrno), rozhodneme se projít, oblouk prohlídnout a trochu překopat plán. Zaparkujeme na poli za městem a v centru plném turistů si objednáme první crêpes. Nejsme si ještě jistí, co za přísadu je miel (med) a marron (kaštany), tak volíme jistotu - čokoládu. Když vylezete ke kapli a půjdete kousek dál, uvidíte i další obloučky a celkově je tam pěkný výhled. Dole u pláže se můžete podívat, jak oblouky namaloval Claude Monet.

19:30 Přejíždíme přes Seinu, na mostě platíme mýto asi šest euro, vyhýbat se na tomhle místě placené dálnici nemá smysl, znamenalo by to několikahodinovou zajížďku a my už chceme spát.

20:30 Ubytováváme se v F1 hotelu v Caen (39 EUR), kousek od zítřejšího muzea. Přeplánuju trasu a v jedenáct jdeme spát.

Ujeto: 430 km.

Den 4 - úterý 28.7.2015 (Normandie)

7:30 Vstáváme a snídáme, trvá nám to skoro hodinu a půl, příště musíme zrychlit. Takový luxus si s naším nabitým programem nemůžeme dovolit :).

9:15 Čekáme ve frontě uvnitř Mémorial de Caen (en.wiki). Už tu čeká docela dost lidí, ale fronta je odbavena rychle. Kupujeme si za 2x29 EUR trojlístek, který platí také do kina v Arromanches a La Cité de la Mer v Cherbourgu, což chceme stejně navštívit a lístky samostatně by vyšly celkem na 2x42 EUR. Muzeum vypadá pěkně a moderně. Věnováno je nejen první a druhé světové válce, ale i válce studené. V "sovětské" části jsme našli i pár českých věcí, které známe z dětství.

Každých 30 minut tu běží film D-Day, který vás spolu s doprovodnými exponáty (např. falešný parašutista Rupert) připraví na návštěvu normandských pláží. Pod muzeem je bunkr a okolo muzea pěkné zahrady.

12:30 Baterie v Merville (2x6 EUR, en.wiki) byla jedno z prvních míst přepadených spojenci před samotným vyloděním. Nad hlavou nám lítají letadla (zřejmě letiště někde blízko) a vidět tu můžete mimo jiné Dakotu (i zevnitř), ale také simulaci přepadení baterie britskými vojáky z pohledu německých vojáků, což je docela působivý zážitek, který by byl umocněn odstraněním některých jedinců okolo nás.

14:00 Kousek od baterie přejedeme most Pegasus, který si pamatuju docela dobře z filmu The Longest Day, akorát ten originální už není na svém místě, ale byl přesunut kousek vedle, do muzea. Na muzeum nemáme čas, ale most je vidět i zvenku.Nedaleko mostu u cesty také potkáme nefalšované kočovné cikány - takové ty s vozem a koňmi.

15:30 Cestou na Juno Beach si děláme dvě krátké taneční zastávky v Lion-sur-Mer - jeden tank je Centaur IV a druhý Churchill, další tank by měl být i na samotné pláži, ale nenajdeme ho. Najdeme nicméně nakloněný Cosyho bunkr a obří kříž francouzského odboje. Bunkr je pojmenovaný po kanadském vojákovi, který měl za úkol bunkr se svou jednotkou dobýt.

16:00 Od moře si zajedeme do vnitrozemí k radarovému muzeu (2x5,5 EUR). Radary - možná to nezní příliš zajímavě a popravdě jsem si první část prohlídky říkala: "Hm, radary, další radary, ale ty vidím i vod plotu, proč mám vlastně chodit dovnitř?". Poslední část prohlídky v bunkru nicméně poskytuje zajímavou výstavu...překvapivě o radarech. Pořád jsou to sice radary, ale je to fakt zajímavé. Dvojnásob pokud máte slabost pro radary. A nikdo nemůže s jistotou říct, že se mu někdy nebude hodit informace, proč házet hliník do vzduchu.

Holkám do práce tu kupuji krásný pohled na normandské pláže.

17:30 Přijíždíme do Arromanches, kde jsou vidět zpola potopené zbytky umělého přístavu Mulberry postaveného během vylodění v Normandii.

Nejprve však vyjedeme nad město, kde je nejen vyhlídka na přístav, ale také 360° kino. Trochu se bojíme, protože tu prý bývá hodně narváno, ale v tuhle hodinu už asi autobusy s turisty odjely. Film Normandy's 100 days / Les 100 jours de Normandie trvá asi 20 minut a promítají ho na celkem 9 plátnech kolem vás dokola. Je to takové zvláštní, nejsou tam sedačky, film pozorujete ve stoje, a na různých plátnech se odehrávají různé věci, takže se točíte dokola jako na obrtlíku a ani jednu chvíli nikdy neuvidíte pořádně všechno.

19:00 Dávám si vafli (opět s čokoládou, protože pořád nerozumíme těm divným přísadám) a vyrážíme na americký hřbitov do Colleville-sur-Mer, známý také z úvodní scény filmu Zachraňte vojína Ryana.

Bohužel mě nějak nenapadlo, že hřbitov má nějakou otevírací dobu a zavírá už v šest hodin. Cestou alespoň nečekaně potkáváme Overlord muzeum, které je sice také zavřené, ale stojí před ním Wolverine a Sherman.

20:00 Zastávka na Omaha Beach, je tu hezký památník "Les Braves".

Asi o deset kilometrů dál přijíždíme ke kdysi rozbombardované měsíční krajině Pointe du Hoc. Skoro nikdo tu není, slunce svítí, je to tu svým způsobem opravdu moc hezké. Pokouším se udělat fotku ala Tehdy a teď a zachytit toto místo:

Pointe du Hoc - Tehdy a teď

22:00 Dojíždíme do hotelu v Cherbourgu (43 EUR) a v jedenáct jdeme spát.

Ujeto: 180 km.

Den 5 - středa 29.7.2015 (La Cité de la Mer, Mont Saint-Michel)

8:00 Vstáváme, moc nespěcháme, protože mořské muzeum La Cité de la Mer (en.wiki) má otevřeno až od půl desáté. Nejprve se vydáme do hlubin oceánu: v rámci malé skupinky lidí projdeme brífinkem, následně tréninkem (třeba jak signalizovat, že nemáte vzduch), abychom se pak s ponorkou potopili a objevili tajemství v hlubinách oceánu (což je takovéto "pouťové promítání, kde se s vámi hýbají sedačky). Nakonec shlédnete film - reportáž o vaší cestě - během celé akce vás totiž natáčí kamery a pak to vcelku vtipně zasadí do připraveného scénáře.

Nyní se - už jako zkušení ponorkáři - chceme vydat na francouzskou jadernou ponorku Redoutable. Musíte ovšem znovu ukázat lístek, což se ukáže jako zásadní problém, protože jsem mezitím jeden zvládla ztratit (jsem vrchní úschovna lístků a tento incident uštědří těžkou ránu v mé uschovávací schopnosti). Chvilku přemýšlíme, kdo z nás se obětuje a ponorku neuvidí, naštěstí nám vydají "duplikát" … tedy vlastně jen napíšou na ten zbývající lístek "2x", ale hlavně, že nás pustí. Prohlídka je parádní, projdete kajutami, prostředkem, kde býval jaderný reaktor (prostřední část se musela vyříznout a nahradit prázdným tubusem) až k torpédům. Můžete se také projít pod ponorkou, kde se dozvíte různé zajímavosti - třeba, že každá ponorka prý vydává vlastní specifický zvuk, podle kterého je identifikovatelná.

Další část expozice je umístěna v lodním terminálu (nebo, jak se tomu říká česky - prostě tam, kde nastupují a vystupují cestující), vejdete do krásné dlouhé místnosti na odbavování zavazadel a sestoupíte dolů, kde je expozice Titanicu, který měl v Cherbourgu poslední zastávku, než vyplul směrem k ledovci.

Naší poslední zastávkou je zdejší akvárium. Oskarovi se hodně líbí místní medúzy. Z muzea odcházíme naprosto spokojeni.

13:30 Vyloďujeme se v Sainte-Mére-Église na prohlídku Airborne muzea (2x8 EUR). Muzeum je hned na náměstí u kostela se slavným parašutistou Johnem Steelem, který tam dodnes na kostele visí. Parašutisty mají i na vitráži kostelního okna.

Muzeum se skládá ze tří budov, z nichž jedna s názvem Operation Neptun vás nechá "zažít noční parašutistický seskok, jako byste tam byli". Tedy něco podobného jako mají v holandském Airborne muzeu v Osterbreeku.

15:00 Pokračujeme kousek na Utah Beach, pro změnu do dalšího válečného muzea. Válečná muzea jsou tady v Normandii opravdu na každém kroku a je těžké si vybrat to správné. Tohle rozhodně není malé a stojí za návštěvu. Mají tu třeba Goliáše, takovou placatou opásanou potvoru, s kterou Němci na dálku odpalovali nepřátelské tanky.

18:00 Po hodině a půl jízdy dorazíme k Mont Saint-Michel, přestože už se to tu pomalu vyprazdňuje, lidí je tu stále dost. K ostrovu vás zaveze shuttle bus po relativně novém mostě - když jsem se koukla na satelitní snímky ještě tam byl vidět násep s parkujícími auty (takový ten, kde si musíte dát pozor, aby vám příliv nezaplavil auto). Násep se zrušil, protože prý přinášel příliš mnoho nežádoucích naplavenin (a z ostrova se stával poloostrov). Oskar si stěžuje na barvu oblohy, nezdá se mu dostatečně modrá. Přímo dovnitř opatství nejdeme, ale zřejmě by to nebyla špatná doba návštěvy. Není fronta.

20:30 Jedeme okouknout Saint-Malo - zvenku opevněné staré město vypadá docela stroze, až i váháme, zda raději nepojedeme rovnou spát do hotelu. Nakonec se ale překonáme a vnitřek nás nezklame. Zapadající sluníčko tomu jen dodá. Z hradeb hledáme věž Solidor, nikde není vidět. Přeci někde odsud musí být vidět. Není. A ani se nám nakonec, když ji s pomocí navigace najdeme, moc nelíbí.

22:00 Dorážíme do hotelu kousek od Saint-Malo (45 EUR). Na to, že je to jeden z těch dražších F1 hotelů, je taky jeden z nejošuntělejších.

Ujeto: 280 km.

Den 6 - čtvrtek 30.7.2015 (Bretaň)

6:00 Vstáváme hodně brzy a hned vyrážíme na cestu, čeká nás toho hodně. V sedm se krátce zastavíme na mysu Fréhel.

9:00 Parkujeme přímo u přístavu, odkud nás loď vezme na Île-de-Bréhat (tam i zpět 2x10 EUR). Ostrov je zřejmě velmi oblíbeným výletním místem, protože tu už čeká dost lidí, ale to ještě není nic proti davům, které se ostrovem potáhnou, když my už budeme v poledne odjíždět. V době našeho příjezdu je ještě příliv, takže nás loď vyvrhne blíže ostrovní civilizaci, při cestě zpátky o tři hodiny později už musíme doputovat do o dost vzdálenějšího přístaviště.

Ostrov projdeme až na jeho nejsevernější konec, stojí zde maják a je tu méně domů. Fotíme racky a divíme se místní flóře (palmy v Bretani) a cestou zpátky si na místním malém trhu kupujeme čokoládový chléb, neb máme hlad.

13:00 Najít domeček zaklíněný mezi skálami v Plougrescantu není úplně jednoduché. V Bretani mnoho místních jmen začíná na "plou". V průvodci píší, že to znamená farnost. Takže tu bylo asi hodně farností. Názvy měst jsou tu na cedulích jak ve francouzštině, tak i v bretonštině.

15:40 Trochu zajížďkou si prohlídneme nejvyšší maják na světě stojící na Île Vierge.

17:00 Přijíždíme k Oceanopolis v Brestu (2x19,8 EUR). Pán na pokladně se ujišťuje, zda víme, že zavírají už v sedm, dává nám rady, kam zajít nejdřív, že ať se jdeme podívat hlavně na zvířata. Popravdě - o hodinu později tu máme všechno projité a nevíme, co tu další hodinu dělat. Při zvážení poměru cena/výkon, bylo Oceanopolis největší zklamání našeho výletu. Ani budova se mi moc nelíbila. Pozitivně bych zhodnotila jejich obří kraby, kteří určitě žerou lidi a děsivého tuleně, jenž je převlečený mimozemšťan.

Rozhodneme se, že cestou k hotelu se pokusíme někde najíst. V centru městečka Plougastel jsou asi tři nebo čtyři otevřené hospody. Jedna se nám zdá horší než druhá. Nemůžeme si vybrat, nakonec si vybereme jednu nejpřijatelnější. Přijde k nám otrávená servírka, Oskar by si rád dal někde fruits de mar a tuto informaci se snaží s nejlepším vědomím servírce předat. Ta se tváří, že nám teda opravdu nerozumí. Nakonec z ní vypadne, že jejich jediný plod moře je fish and chips. Tak teda děkujeme za kyselý ksicht, na shledanou. Jedeme si nakoupit večeři do supermarketu.

20:30 Jsme v hotelu (36,5 EUR), otevíráme si bretaňský cider (je takový jemný, dobrý) a plísňový sýr Le Roustique. Sýr nám sice chutná, nicméně smrdí jako kravín.

Ujeto: 360 km.

Den 7 - pátek 31.7.2015 (Pen Hir, Locronan, Carnac)

6:30 Vstáváme, nasnídáme se obvyklé francouzské bagety s marmeládou a v osm vyrážíme.

9:00 Pen Hir, resp. poloostrov Crozon, má všechno - útesy, moře, bunkry, menhiry, válečné památníky, velké kotvy, malé šneky k zašlápnutí (Oskar The Snail Destroyer) a ve městečku postapokalyptické rybářské lodě.

12:00 K parkování v Locronanu dostáváme i mapku jedné z "nejkrásnějších vesnic Francie". Je krásná, je to jako ve filmu Čokoláda, ale ještě hezčí (Čokoláda se ovšem natáčela někde úplně jinde). Přímo na náměstí si sedáme na zahrádku výborné Creperie - jednu si dáváme naslano, s mušlemi, a druhou malinovou s pistáciemi...vteřinku, utřu si slinu. Napíšeme pohledy do práce, zjistíme, že pošta je stejně zavřená a jedeme dál. Čeká nás dlouhý přejezd, Pointe du Raz nakonec vzdáme.

17:00 Přijíždíme k St.Cado, kde má být nějaký hezký domeček (nebo snad i více domečků) v řece. Domečky nenajdeme, ale zato si na ceduli přečteme, kolik toho můžete urybařit, když provozujete pêche à piedneboli rybaření pěšmo.

18:00 Procházka mezi menhiry v Carnacu. Vlastně ne úplně mezi nimi, protože jsou oplocené (nízkým plůtkem) a dovnitř se smí jen s průvodcem. Což je vlastně dobře.

Odtud si pak uděláme zajížďku na poloostrov Quiberon. Západní část je kouzelná a když jedeme kolem restaurace Le Vivier s krásným výhledem na moře, přijde nám to jako vhodné místo, kde bychom si mohli dát ty plody moře. Teda spíš, že si je dá Oskar a já jen ochutnám. Já si dám jen támhleten talíř krevetek, který mají vedle u stolu. Když nám to obojí přinesou, tak nějak začneme tušit, že to všechno nesníme. Na talíři nás čekají ústřice, krabí klepeta a další kusy kraba, velké ulitky, malé ulitky a ještě více krevetek... Naštěstí jsem předtím vypila něco střiku, dodal mi odvahy a vybavena různorodými nástroji (louskáček, vydloubávátko šneků) se pouštím s vervou nejprve do ústřice. Je hnusná. Je to jako jíst slaný sopel. Ulitky jsou lepší, krab výborný. Všechno je to ale hrozně studený a syrový. Fouká vítr. Celkový dojem asi není úplně pozitivní, ale byl to rozhodně zážitek.

22:00 Chtěli jsme přespat ve Vannes, jenže mají plno. Jedeme proto ještě hodinu a půl do Rennes a spát jdeme o půlnoci.

Ujeto: 530 km.

Den 8 - sobota 1.8.2015 (Brocéliande, Le Grand Blockhouse, Terre de Sel)

7:30 Vstáváme a o hodinu později vyrážíme do artušovského legendárního lesa Brocéliande, resp. lesa okolo Paimpontu. Na několika místech (mapka), mezi kterými je v zásadě nutno přejet autem, můžete nalézt různá legendární místa. Tedy pokud je opravdu najdete, značení není úplně nejlepší. Např. Merlinovu hrobku nám Merlin najít nedovolí. Co zvládneme vcelku dobře, je projít "údolí bez návratu" čarodějnice Morgany, odkud se nevrátí žádný nevěrný muž, neboť se u zlatého stromu promění v kámen. Oskar se naštěstí vrátil. Skoro nikdo tu v tuhle dobu není, jen jakási meditující paní, která zde zřejmě trávila noc. Našli jsme totiž její čelovku. Možná je to Morgana.

Oskar je lesem trochu zklamán, protože chtěl udělat takové pěkné fotky, které vám vyjedou po zadání Brocéliande do Googlu, ale na to bychom tu asi museli mít víc času les projít. Mně se procházka docela líbila, byl tu klid, málo lidí (na to, že bylo krásně a sobota), ale byla to poměrně zajížďka od naší trasy.

16:30 Vracíme se na pobřeží prohlédnout si Le Grand Blockhouse (2x7,5 EUR). Není tak Grand jako ten v Éperlecques.

Po prohlídce se jedeme projet "solnou zemí", je tu i muzeum o soli, to vynecháváme a jen si prohlídneme solný obchod. Oskar odchází s pytlíky soli.

18:00 Vracíme se zpátky k bunkru, vedle něj je prý proslulá crepérie du Derwin. Zřejmě bude opravdu proslulá, protože otevírají až v sedm hodin a během té hodiny se tam začne tvořit docela dlouhá fronta. Místo je to krásné, s výhledem na moře. Palačinky špatné nebyly, i když ty v Locronanu mi chutnaly o něco víc. Vyzunknu celou sedmičku bretaňského Cideru, nalévají je tu do hrníčku, takže to vypadá, jako že piju čaj. Slečna se nám pokusí vysvětlit, co je to ten "marron".

21:30 Jsme v hotelu v Nantes (36 EUR). Je také plný, ale naštěstí jsme tu měli rezervaci dopředu. V půl dvanácté jdeme spát.

Ujeto: 340 km.

Den 9 - neděle 2.8.2015 (Nantes, Puy du Fou)

8:30 Vstáváme, moc nespěcháme. Původně jsme měli celý tento den vyhrazený pro Puy du Fou, ale Oskarovi se zdálo, že tam nebudeme mít celý den, co dělat, tak jsme přesunuli návštěvu mechoslona na dnešní dopoledne.

10:00 Parkujeme u Loiry, kousek odsud je vidět loď Maillé-Brézé, nyní námořní muzeum. Na druhé straně řeky, resp. na ostrově sídlí v bývalých loděnicích atrakce Les Machines de l'île (en.wiki), kde místní umělci vytváří všelijaké mechanická zvířata, inspirovaná světem Julesa Verna. Hlavní tahák je obří slon, který se celý den prochází po promenádě, stříká vodu a troubí. Lze se na něm i svést. Můžete si pak koupit lístek do galerie (2x8,5) a prohlídnout si rozpracované projekty (a pokud by nebyla neděle, tak i to, jak na nich pracují). Momentálně tam jsou části budoucího obřího stromu "Arbre aux Hérons" - pták, větev, housenka. Dříve zde byly vidět mořské potvory, které jsou nyní hotové k vidění v nedalekém kolotoči. Ten jsme bohužel vynechali.

13:00 Asi hodinu cesty od Nantes leží zábavní park Puy du Fou (vstupné z předzervace na webu 2x30 EUR, jinak 34 EUR, en.wiki). V pátek a v sobotu tu večer také probíhá obří show Cinéscénie, vystupuje v ní přes 1000 herců, vstupenky se kupují zvlášť a v červnu bylo na srpen beznadějně vyprodáno. I z toho důvodu jsem plán cesty upravila, aby nám to vyšlo až na neděli, ostatní dny tu večer probíhá menší představení na jezeře "Les Orgues de Feu". U vchodu do parku dostanete mapku a časový rozvrhu jednotlivých představení. Při prvním pohledu nám bylo jasné, že nenechat si na to opravdu celý den byla nejspíš chyba. Nakonec jsme plus mínus stihli skoro vše, ale lítali jsme sem a tam jak hadr na holi. Celý den vedro, lidí jak much, ale líbilo se nám tu hodně.

Nejprve jdeme do římské arény, čekají nás gladiátorské zápasy, závody čtyřspřeží a nakonec vyhrají ryby (křesťani). Všechny představení jsou pochopitelně ve francouzštině, dá se půjčit anglický audioguide, nicméně ve většině případů to nijak nevadilo. Příběh nebyl až tak důležitý. Člověk spíš neví, kam koukat dřív. Nad hlavou vám proletí sova. Jak vytrénovali ty ovce? Hořící muž projede kolem na koni. Odstřelované Verdunské zákopy. Ta loď se vynořila z jezera. A jsou na ní lidi. Husí stádo, omg podívej se na to husí stádo...

00:00 Jsme v hotelu Cholet (50 EUR), taktéž raději s rezervací, hotely v okolí se zdají být o víkendech plné.

Ujeto: 140 km.

Den 10 - pondělí 3.8.2015 (tankové muzeum, Villandry, zoo)

7:30 Vstáváme.

9:40 Tankové muzeum des Blindés v Saumuru (2x8 EUR, en.wiki). Jestli jsem to pochopila dobře, tak slovo Blindés znamená obrněné vozidlo, ale jsou tu hlavně tanky. Je velké, mají tu (malou) sekci s tančíky z první světové, o dost větší z druhé světové a pak moderní tanky, mj. izraelskou Merkavu. Těšila jsem se, že uvidím Matildu. Normálně ji tu mají, jenže zrovna v té době byla na nějaké výstavě v Paříži. Fotit můžete za poplatek 5 EUR, tak tanky oficiálně nechávám fotit jen Oskara a já tajně fotím popisky.

12:30 Jako zástupce zámků na Loiře si vybíráme Château de Villandry (2x6,5 EUR do zahrad, en.wiki), protože na prohlídky zámků moc nejsme a tenhle má pěkné zahrady. Dokonce tu mají i průvodcovský letáček v češtině.

15:00 Konečně nacházíme otevřenou poštu, tak posíláme pohledy. Chtěli jsme se krátce zastavit u zámku Chenonceau, jenže příjezd a parkoviště je ze špatné strany a je to tu trochu masokombinátní, tak raději jedem rovnou dál.

16:00 Parkujeme u Zoo de Beauval. Je extrémní vedro, teploměr v autě ukazuje 37°C. Zoo není nějak extra výjimečná, je taková ošuntělá, Oskar srovnává s belgickou Paira Daizou. Nicméně tu mají zvířata, která jsme ještě neviděli - kapustňáky, somálského osla, co má zebří nohy, bílého klokana, bílého lva, bílého tygra, bílého supa.

19:00 Vyrážíme do hotelu, původně máme naplánovaný hotel v Bourges, ale Oskar říká, že zvládne ještě jet dál, tak že se přiblížíme. Přijíždíme do Montluçonu, při vší vůli se nám ovšem hotel na uvedené adrese najít nepodaří. Pojíždíme kolem dokola, hledáme ho, nikde nic, už jsme docela unavení, přemýšlíme, co s námi bude dál. Nakonec se rozhodneme "popojet" o 100 km dál do Clermont-Ferrand. Hotel je ovšem plný. Naštěstí je ještě jeden o 25 km jižněji v Coudes (39 EUR) a tam konečně v jednu v noci ulehneme.

Ujeto: 520 km.

Den 11 - úterý 4.8.2015 (Puy de Sancy, jeskyně Padirac)

9:30 Vstáváme později, protože jsme šli pozdě spát. Venku je zataženo a prší. O půl hodiny později se bez snídaně vydáváme na cestu.

11:00 První naší dnešní zastávkou je lanovka (2x8,5 EUR za cestu tam i zpět) na vyhaslou sopku Puy de Sancy, nejvyšší vrcholek francouzského středohoří. Paní v pokladně se pochybovačně podívá na vrcholek zahalený mlhou a ptá se, zda opravdu chceme jet nahoru. Říkám, že se chceme podívat na tu mlhu zblízka. Jízda je krátká. Nahoře ovšem mezitím mlha zmizí a máme krásný výhled po okolí. Chtěla jsem si tu odlovit kešku, ale mlhu chtělo evidentně vidět víc lidí, takže se nedá hledat dostatečně nenápadně.

17:30 Přijíždíme k jeskyním Padirac (2x10,50 EUR, en.wiki), je to jedna z nejnavštěvovanějších francouzských jeskyň. Opravdu je. Fronta se táhne a táhne. Rozhodneme se ji vystát, protože ...když už jsme se sem doplahočili a na dnešek už stejně nemáme nic v plánu, ale kdybych to věděla předem, tak se na to buď vykašlu nebo udělám rezervaci dopředu. Je hrozné vedro, tak Oskarovi čtu Bílého tesáka, aby se ochladil aspoň psychicky. Dovnitř se dostáváme až v osm jako jedni z posledních, ale nemáme ještě vyhráno, protože dole musíte vystát frontu na lodičky...a to tu je v tuhle dobu očividně míň lidí. Prostě další masokombinát.

23:30 Ubytováváme se v hotelu v Montaubanu (43 EUR), severně od Toulouse.

Ujeto: 360 km.

Den 12 - středa 5.8.2015 (vesmírné muzeum, Carcassonne)

8:00 Vstávat a snídat! Vyrážíme směrem Toulouse, snažíme se už vyhýbat placené dálnici (značené jako peáge), protože poté, co jsme zaplatili 2,5 eura za 15 km, nám to nepřijde výhodné v poměru cena/výkon. A vůbec, mimo dálnici je to hezčí. Jen se musíte vypořádávat s debilními francouzskými řidiči, kteří zásadně jezdí 60 km. A to jak mimo obec, tak i v obci. Prostě neměnná rychlost. Máme pocit, že zde figuruje jakási trollí organizace, která se domlouvá, kdy těsně před nás poslat nějakého takového experta. Na kruhových objezdech při výjezdu zásadně neblikají, blikají zřejmě nějak náhodně, podle nálady.

10:00 Vstupujeme do vesmírného muzea Cité de l'espace (2x24 EUR, en.wiki). Nejprve nás trochu vyděsí sáhodlouhá fronta, ale naštěstí tu mají takové automaty, kde si vstupenku koupíte sami, takže zakrátko můžeme vlézt dovnitř. Vydržíme tu až do tří hodin, protože je to super! Venku můžete vidět full-scale model rakety Ariane 5 a vesmírné stanice Mir, dozvíte se, jak umřela Lajka a proč se posílají do vesmíru pavouci. Vevnitř se lze projít měsíční chůzí, předpovídat počasí v televizním studiu, děti zde vyrábí vlastní komety. Mají tu i IMAX, kde nám Leonardo povyprávěl o Hubblovu teleskopu.

17:00 Přijíždíme si na chvilku prohlednout Carcassonne, cestou sem jsme se zastavili i u Canal du Midi.

20:00 Protože Oskar plakal, že už od Bretaně neuvidíme moře a že by si chtěl dát moules frites rozhodneme se udělat si zajíždku přes Agde do Sète a cestou si najít nějakou restauraci. Dorazíme do jakéhosi plážového letoviska, najdeme ucházející restauraci a zalezeme do ní. Oskar si objednává ty své mušle a nealkoholické pivo. Po předchozí zkušenosti s plody moře, nechci moc experimentovat a ráda bych si dala rybu. Lístek mají v angličtině a v nabídce je mj. cod a cuttlefish, Oskar radí: "Dej si coda, to je ryba". Já říkám: "Coda ne, to je moc obyčejný" (je to treska), "dám si cuttlefish a pivo!" Servírka nám přináší objednaná piva, ptáme se, které je to nealkoholické. Ukáže na jedno a řekne: "panašé". Aha, tak to nám pomohlo, ale které je to nealkoholické? Servírka ukáže znovu a znovu zopakuje slovo "panašé". Jedno z piv chutná divně. Ptáme se ještě číšníka. Ten nám objasní, jak tu chápou nealkoholické pivo... nalejí vám trochu normálního piva a zbytek dolejou limonádou a říkaj tomu panaché. Poté přináší jídlo. Oskar dostane svou nálož mušlí a mě přinesou ...dva divně vyhlížející bochánky masa. Říkám, to je nějaká divná ryba. Otočím to a chapadélka trčící z masa mi naznačí, že odedneška budu vědět, jak se řekne sépie anglicky. Krom toho, že to má chapadla, mi teda popravdě ani nechutná. Bílé maso bez chuti. Alespoň, že Oskar má dobré mušle. Do Sète ani nedorazíme, je tu bouračka, tak se musíme vrátit po stejné trase.

23:30 Jdeme spát v hotelu v Nîmes (49 EUR).

Ujeto: 430 km.

Den 13 - čtvrtek 6.8.2015 (Pont du Gard, Mont Ventoux, Provence)

8:30 Odjíždíme a za chvíli jsme už u Pont du Gard (en.wiki). Se vstupným je to tu takové zvláštní, měli bychom zaplatit parkovné 18 EUR za auto a za to můžeme navštívit samotný akvadukt, přidružené (a překvapivě velké muzeum) a středozemní (garrigue) parčík, kde je božský klid, protože všechny asi zajímá jen akvadukt. Při odchodu jdeme zaplatit na pokladnu, paní nám naúčtuje jen 15 euro, přičemž v ceně je započítaná i pamětní mince, vysvětlí, že můžeme navštívit muzeum (ale my už tam byli!), česky se rozloučí Na shledanou a my odcházíme zmateni.

14:00 Vyjedeme si na horu Mont Ventoux, cyklisté sjíždějí dolů. Mají to tu prý rádi, kvůli Tour de France. Je nechutné a ubíjející vedro (ke 40 stupňům). Nahoře je to o něco lepší, ale přesto nemám skoro ani chuť vylézt z klimatizovaného auta. V tomto vedru na dovolenou už rezignuji, je mi jedno kam pojedeme a kdy tam dorazíme.

16:00 Provence je úplně vysušená, tu krásnou fialovou barvu levandulí na fotkách zřejmě budeme muset vyfotošopovat. Jen na kratičko se zastavujeme v Gordes a pak sjíždíme k opatství Sénanque. Vyhnout se na tom malinkém prostoru všem autům a najít místo k zaparkování je o lak! Dovnitř nakoukneme jen do obchodu, Oskar kupuje levandule do auta, aby to tam prý tolik nesmrdělo.

18:00 Výlet okrovým údolím v Roussillonu (2x5 EUR).

21:00 Přijíždíme k velkému jezeru u verdonského kaňonu. Rádi bychom tu našli kemp a využili toho, že si vezeme stan. Nejprve se snažíme dostat do dětského tábora (kemp jako kemp), aby nás vedoucí odkázali na "pravý kemp" o něco dále. Je to taková obří prázdná louka, pár stanů na kraji pod stromy, u louky stojí stavení, nevíme, jestli nás ubytují nebo namelou do hamburgrů. Nakonec mě ale uvítá sympatická paní, že má teda ale poslední! místo (že prý louka je sice velká, ale může ubytovat jen 25 stanů). Platím 15 EUR a jdeme stavět stan. Teda nejprve prodiskutujeme variantu spát pod širákem. Pak ale usoudíme, že ochrana před komáry stojí za to překonat naši lenost.

Ujeto: 320 km.

Den 14 - pátek 7.8.2015 (kaňon Verdon)

7:00 Vstáváme brzy, jedna z variant byla projet se na lodičkách, ale dáváme přednost vyhlídkové silnici nad kaňonem. Chceme se také projít malinký kousek po trase "Sentier Martel", jenže zjistíme, že hned zkraje začínají tunely, kde je tma jako v pytli a čvachtáme v loužích. Nemáme baterky ani pořádné boty, takže se vracíme zpět k bezpečné autoturistice.

12:30 Vyrážíme dále na cestu, dneska už nás nic moc nečeká, jen přejezd na sever. Chvíli jedeme po Route Napoleon. Kolem šesté nakoupíme potraviny. Vypadáme už asi trochu jako vágusové, tak se pan pokladní raději podívá do Oskarova batůžku, jestli jsme nešlohli nějaký krabicový vína.

19:30 Přijíždíme do Annecy, kdyby bývalo v hotelu volno, tak se ubytujeme a podíváme do města. Jenže je pátek a tohle je Annecy, takže houby s octem, jeďte dál. Zakotvíme těsně u švýcarských hranic v Annemasse (48 EUR) a na nějaký prohlídky města kašlem.

Ujeto: 510 km.

Den 15 - sobota 8.8.2015 (Alsaský skanzen)

8:20 Vjíždíme do Švýcarska. Před námi se objeví obří koule, Oskar tvrdí, že je to CERN. A on to opravdu je CERN.

Zakrátko se zase vracíme do Francie, projíždíme pohořím Jura dále na sever, kocháme se výhledy, sem tam prší, teplota venku je už slučitelná s mou představou vhodné teploty k žití.

14:30 Alsaský skanzen (2x14 EUR) kousek u Mulhousu asi už zažil lepší časy. Mně se tu líbí, ale Oskar to nejprve srovnává s úžasným nizozemským skanzenem, aby ho pak dohnala únava, takže návštěvu zkrátíme a doploužíme se zpět do auta, kde si musíme na chvíli zdřímnout.

18:30 Docela brzy se ubytováváme v hotelu Saint Die (42 EUR), už jsme fakt unavení. Dojdeme si do obchodu koupit večeři, chceme si sem ráno ještě sjet, koupit nějaký dobroty do práce a nakoupit si domů ještě nějaká belgická piva. Bohužel pak zjistíme, že v neděli mají zavřeno, v neděli mají totiž zavřeno všude! Takže žádný piva už nebudou :(.

22:30 Jdeme spát, zítra je poslední den.

Ujeto: 430 km.

Den 16 - neděle 9.8.2015 (koncentrační tábor)

8:30 Vstáváme a pomalu vyrážíme k naší poslední zastávce.

10:30 Jediný koncentrační tábor na území Francie Natzweiler-Struthof (2x6 EUR, en.wiki) leží na docela pěkném místě, sloužil jako centrální tábor pro více než 70 dalších menších táborů.